Lucie, to co popisujete možná jednou nazveme "postpostmoderní" krizí. Teď tohle žije dost mladých lidí a nějaké ty recepty jak dál si netroufnu dávat. Já prošla reálným socialismem, kdy jsme po všech těch dnešních kapitalistických výdobytcích jenom snili. A když jsme je dostali, tak najednou nejsme šťastní. Někdy pomůže poohlédnout se víc do minulosti, jak žili lidi třeba před sto lety, věčné války a násilí, boje o přežití. Takže ono se toho až tolik nezměnilo, své štěstí na slunci nemá nikdo jisté. Je to jen klam, když ti šťastní z reklam na různé produkty v nás vzbuzují pocit, že takhle je to přeci normální. Být happy. Věčný hon za něčím, nespokojenost s tím, co mám zrovna teď. Co život dává právě nyní. To je náš "bohatý" svět. V chudších zemích jsou prý lidé šťastnější, tam to hodně souvisí s jejich vírou, hinduismem, budhismem a podobnými naukami. Od života moc neočekávají. Tak je jim líp.

Autorka vypadá na fotce šťastně a vyrovnaně. Asi proto, že se zajímá jen sama o sebe. Jaké štěstí. Pište blbosti, to mají lidi rádi.