Všichni žijeme ve snu
Tancuji ve víru vlastních myšlenek. Vlastních představ. Žiju vlastně přesně takový život, jaký jsem si dřív vysnila. Žiju v zemi, která mi dala možnost nového začátku. Možnost se znovu začlenit do společnosti a fungovat. Jsem vlastně zářným příkladem toho, jak signály vysílané do vesmíru fungují. Mám co jsem chtěla. Je to tak.
Kdysi dávno, vlastně mi to připadá už tak trochu jako věčnost, jsem potkala člověka, který mi připadal dokonalý. On mi vlastně pořád připadá dokonalý. Dokonalý, protože každý z nás je dokonalý v podstatě, ve které funguje. Dal mému životu jakousi formu. Dal mi zázemí. Dal mi rodinu. Jistotu. Dal mi vlastně všechno, po čem jsem kdy toužila. Když se vedle něj probouzím, říkám si, jak je možné, že jsme se spolu dostali tak daleko. Byla tam nepředstavitelná dálka. Jiné ženy. Jiní muži. Okolnosti běžného života, kdy najednou tu svojí modlu vidíte po ránu, kdy se oba dva budíte z neskutečné kocoviny a vlastně vůbec nevíte, jestli jste na té správné planetě, a o co tady vlastně sakra jde. Ve své podstatě tak trochu víte, že ten člověk je vašim prokletím. Je. Protože to prokletí spočívá v tom, že víte, že máte společné věci, které by jste ze svého světa milerádi vyřadili. Alkohol. Noční život. A tyhle všechny světy, které vás oba vyvádí pryč z reality, do které nepatříte. Ale pak se ráno probudíte, přijde objetí, které se nedá nahradit ničím jiným než dalším objetím, a jste v tom zase zpátky. A zároveň víte, že vás oba asi čeká cesta, která vás z tohohle nesmyslu jednoho hezkého dne dostane ven. Že si prostě máte něco předat. A i když nevíte, jestli se zrovna váš příběh zapíše do historie, jste prostě Bonnie a Clyde. Lady a Trump. Nebo tak něco.
Ještě před pár týdny byla moje mysl zatemněná člověkem, kterého jsem potkala někdy na půlce cesty k mému dobrodružství u protinožců. Byl tam, a vlastně nebyl. Existoval, a vlastně pořád existuje, ale dá se říct, že tak trochu virtuálně. Cítila jsem lásku. Lásku, která nikdy nemůže dojít naplnění. Nemůže, protože nikdy nebyla opětovaná. Neříkám, že nikdy nebude. Ale ne teď. Teď se prý mám soustředit na to, co se děje právě teď.
Právě teď se děje to, že nesmyslně pluji v událostech posledních dní. A moc nevím, co si o nich mám myslet. Nevím co se děje v něm. Nerozumím okolnostem, a nechápu, proč se rozhodl, tak jak se rozhodl. Já bych to měla přijmout. A změnit svoji cestu. Dělat věci, které jsou rozumné a očividně podstatné...Jsou to kroky, které mě na pár let přiváží k místě, kde se necítím doma. Kde mám možnost "něco" dokázat. Být "někým" a existovat.
Nejhorší na tom je.. že moje duše chce jen prostě být, a je jí tak trochu jedno kde. Chci žít, dýchat, potkávat lidi, vnímat krásu světa a své vlastní duše, učit se a růst. Ale na druhou stranu vím, že nejsem spokojená ve vidině malého života. Nechce se mi posunovat moje potřeby na poslední místo. Nechce se mi být nekonečný nomád. Jak z tohohle ven?
Nevím.
Lucia Rien
Kdo jsem já, a kdo jsi ty?
Řekněme, že dokážeme pochopit cokoliv. Dokážeme pochopit to, že nefungujeme v tom systému, ve kterém žijou všichni ostatní. A dokážeme sami sobě říct, že vlastně nechápeme o čem je život.
Lucia Rien
Vesmírné pravdy
Občas mě napadá, že bych asi měla něco předat mladším generacím, ačkoliv odmítám zakládat něco jako je TikTok. Budu tedy doufat, že pořád existují osoby, které umí číst. Co bych vzkázala svému dvacetiletému já?
Lucia Rien
Pravda je něco, co nechceš slyšet
Je poměrně jednoduché žít ve lži. Co si budem. Lež je krásná představa něčeho, co bychom si rádi dovolili. Lež je něco, co nám dovolí cítit věci, které bychom rádi zažívali. I když žijeme ve vězení.
Lucia Rien
Láska je velice krásné slovo
Život se mění a my s ním. Víte co je obrovský paradox? To, že lidi už dávno zapoměli na to, co je to láska.
Lucia Rien
Stoupá dým, a já stoupám s ním
Pamatuješ ten den, kdy bylo všechno jasné, jako průzračné ráno ? Pamatuješ ten pocit, kdy ti mořský vítr ošlehával tváře, a tobě patřil svět ?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Aktualizujeme Německý prezident Frank-Walter Steinmeier zahájil dvoudenní návštěvu Prahy. Na Pražském hradě ho...
Hromadná nehoda poblíž letiště uzavřela Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahují na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Steinmeier si v Praze může zlepšit reputaci. Poškodil mu ji döner v Turecku
Pondělní dvoudenní návštěva Česka s fotkami od Vltavy je pro německého prezidenta Franka-Waltera...
Člověk v tísni poprvé sbírá peníze na Palestince. Hamásu nepůjdou, slibuje
Největší a nejznámější česká humanitární organizace se odhodlala k bezprecedentnímu kroku. Poprvé...
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x