Sen
Co uděláte každé ráno jako první? Nevím jak vy, ale já kontroluji telefon. Kontroluju tu divnou krabičku, která mi ukazuje vlastně takové ty poslední záchvěvy "přátelství" lidí, které jsem už neviděla třeba rok. Třeba taky dva. Třeba i víc.
Připadá mi tak trochu, že se probouzím z nějaké hodně divné noční můry. Jsem na opačné straně světa, daleko od lidí, které miluji. Ovšem, otázkou nastává.. milují ti lidi i mě ? Je to přátelství tak silné, že nejsem vždycky ta první, která se snaží o nějakou interakci? Jak to teda doopravdy je?
Může se zdát nekonečná, tahle píseň co v srdci mám. Pamatujete si na tu kauzu, kdy zemřela Iveta Bartošová? Všichni se divili. Udělali jsme z toho velké haló a psalo se o té ženě jako o někom, kdo nezvládl nátlak kariéry. Stejně jako v posledních dnech Chester Bennigton z Linkin Parku. Všichni si ty lidi pamatujeme, protože je to pro nás taková vzpomínka na dětství. A teď máme obrovskou potřebu s celým světem sdílet, jak moc nás to zasáhlo. Krásný. Jakoby.
Ale ve své podstatě vlastně vůbec ne. Spíš je to smutný tyvole. Je prostě smutný, že jsme díky smartpohonům, těm internetům a podobným krávovinám tak trochu zapoměli žít. Tak trochu jsme zapoměli jaké to je jen tak sedět vedle sebe a koukat na hvězdy. Tak trochu jsme zapoměli na to, že jsou kolem nás lidi, kteří by pro nás udělali poslední. Naší prioritou se staly lajky na fejsbůku. A podobný pi..iny.
Jsem na druhém konci světa proto, abych se zase našla. Ne že bychs se někdy ztratila. Ale spíš proto, abych si uvědomila to, že to hnízdo, ze kterého jsem vypadla, pro mě vždycky zůstane tím nejteplejším místem na planetě. A i když mě tam pořád něco táhne zpátky, tak se sama sebe ptám, zda budu v tom hnízdě pořád doma. Nevím. A možná to nevím proto, že si tak nějak vnitřně uvědomuji, že jsem sama strůjcem svého vesmíru. Jako my všichni.
Někteří z nás opustili své první lásky. Někteří z nás s nimi zůstali a bojují. Někteří z nás stále doufají, že někde najdou tu spřízněnou duši. Ty, kteří nám budou česat vlasy, až sami nebudeme moct.
Stýská se mi a zároveň se tak trochu bojím. Nebo respektive - bojím se hodně. Proč ? Protože i když nepředpokládám, že vy, přátelé, které pořád uvnitř sebe miluji - budete tohle číst - vy všichni už máte ty vlastní světy. Svoje rodiny. Partnery. Práce. Najde se tam ještě někdy místo pro mě ? Nebo je tenhle čas o tom si vytvořit ten svůj vlastní vesmír a na ty ostatní se dívat jako na potencionální možnost interakce a možná jako na možnost si říct s další kámoškou u kafe, jak jste vlastně věděly(i) že ta Lucie si vlastně nikdy nikoho nenajde a polechtá vám to ego v tom, že jste dokázaly(i) a vydržely s někým kdo vás (eventuelně) naplňuje a miluje?
Hele, já jakoby vím, že jsme zestárli. A že některé věci se už prostě nikdy nevrátí. Ale já jsem stará romantická duše, která je pořád tak trochu ve Viganticích na kulaťáku a tancuje mezi těmi svými. A tak trochu toužím po ohništi, u kterého budu pít víno z krabice, a budu vědět, že je vlastně všechno v pořádku.
Stárneme. Rosteme. Já vím.
Ale láska nezná hranic. Láska ví, kde je začátek. Ale nezná konec.
Alespoň v mém případě.
Lucia Rien
Kdo jsem já, a kdo jsi ty?
Řekněme, že dokážeme pochopit cokoliv. Dokážeme pochopit to, že nefungujeme v tom systému, ve kterém žijou všichni ostatní. A dokážeme sami sobě říct, že vlastně nechápeme o čem je život.
Lucia Rien
Vesmírné pravdy
Občas mě napadá, že bych asi měla něco předat mladším generacím, ačkoliv odmítám zakládat něco jako je TikTok. Budu tedy doufat, že pořád existují osoby, které umí číst. Co bych vzkázala svému dvacetiletému já?
Lucia Rien
Pravda je něco, co nechceš slyšet
Je poměrně jednoduché žít ve lži. Co si budem. Lež je krásná představa něčeho, co bychom si rádi dovolili. Lež je něco, co nám dovolí cítit věci, které bychom rádi zažívali. I když žijeme ve vězení.
Lucia Rien
Láska je velice krásné slovo
Život se mění a my s ním. Víte co je obrovský paradox? To, že lidi už dávno zapoměli na to, co je to láska.
Lucia Rien
Stoupá dým, a já stoupám s ním
Pamatuješ ten den, kdy bylo všechno jasné, jako průzračné ráno ? Pamatuješ ten pocit, kdy ti mořský vítr ošlehával tváře, a tobě patřil svět ?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště blokuje Pražský okruh, jedno z aut je na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly na 27. kilometru Pražského okruhu, kde...
Řidič auta taženého na laně si zamkl volant, neovladatelný vůz skončil v kolejišti
K neobvyklé nehodě vyjížděli policisté a hasiči na místo nedaleko Hanušovic na Šumpersku, kde...
Česko a Německo sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, řekl Pavel
Česko a Německo podle prezidenta Petra Pavla sdílí pohled na válku Ruska proti Ukrajině, na...
Čarodějnice bez ohňů? V části Česka vydali zákaz, hrozí požáry
Ve Středočeském kraji se od úterý nesmí zapalovat oheň, a to ani na zahradách v blízkosti lesa nebo...
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)
AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat:
30 000 - 32 000 Kč
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x