Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Láska je vlastně jediná odpověď

19. 03. 2017 14:41:50
Ve své podstatě, když se nad tím tak zamyslím... o co tady vlastně jde? Mě, tobě.... nám všem. No o lásku, ty vole. Vlastně jde vždycky o lásku.

Války. Rozdíly. Rozdílné názory. Jiné světy. Jiné mentality. Jiný život. Jiné barvy. Ve své podstatě se může zdát, že jsme všichni různorodí. A jiní. Možná. Ale já to vidím i z toho úhlu, že jsme prostě všichni stejní.

A proč ? Jednoduše proto, že všichni chceme to stejné. Lásku. Lásku sami k sobě. Lásku druhých. Lásku k tomu co děláme. Co vytváříme. Nevím jak vy, ale já teda neznám moc lidí, kteří by se v životě hnali za nenávistí.

Láska má mnoho podob. Ale to teď jen opakuju. Pro mě, je láska stejná. Možná malinko jiná v momentě, kdy se jedná o adresáta. Ale ve své podstatě všichni chceme to stejné. Aby nás někdo miloval. Aby jsme měli pozornost na tom, co do tohoto světa, do této reality projektujeme. Jen té realitě všichni věříme tak trochu odlišně. Protože to, co známe, co nás učili .. možná láska je a možná není. Nedá se to popsat slovy. Je to o pocitu.

Balancujeme na hranách, děláme rozhodnutí v životě, která se zdají být "špatná". Nepochopitelná. Proč? Protože jednoduše nevidíme jiné východisko. Zdáme se být šílení v momentě, kdy třeba otěhotníme s člověkem, který nám tu lásku nevrací zpátky. A to dítě si necháme. Porodíme. Vychováme ho. A žijeme s ním po zbytek života. Nebo minimálně pro dobu, která té lásce byla určena.

Láska, jako taková, nemusí být nutně pouze mezi mužem a ženou, ženou a ženou, mužem a mužem, rodičem a dítětem. Může to být láska k práci. Láska ke koníčku. Láska ke světu, k přírodě, k životu. Láska k víře. My tu lásku nemusíme chápat. Stačí, když ji cítíme.

Za lásku, za tu jsme si zvykli stydět. Je pro nás přirozené, neukazovat své city, obzvlášť, když si nejsme jistí, zda se nám ta láska vrátí zpátky. Nejsme si ale pouze jistí tou danou podobou. Protože láska v nás občas tvoří očekávání. Domněnky. Neříkám, že je to špatně. Tak to prostě je. A tou nejtěžší, a zároveň nejdůležitejší je ta, kterou dáváme sami sobě. No matter what. Nezáleží na tom, co si myslíme že děláme špatně. Všichni máme své plusy a mínusy. Jenže, pravdou zůstává, že ty "mínusy" jsou pouze mínusy, které jsme si sami vytvořili. Ve své hlavě. Mínusy, které jsme se naučili vnímat tak, že jsou prostě špatně. Potažmo závislosti. Každý nějakou máme. Někdo na alkoholu, někdo na jídle, někdo na lásce, na rodině, na lidech, na drogách... Cokoliv. Cokoliv se může stát něčím, co pojmenováváme "závislost". "Něco" nás nutí dělat tyto věci znova a znova, a my věříme, někde v hloubi duše, že to "něco" nám udělá líp. Udělá nám to líp v tomhle světě, kde nás kdosi vyplivl a svým způsobem řekl "tak, a teď si poraď". Nikdo nás neučil jak žít a nikdo se nás neptal, zda v této realitě zrovna chceme být. A my se s tím prostě musíme smířit. Musíme se s tím porvat a žít nejlépe, jak umíme. A to je právě ono. Žít nejlépe jak umíme. Protože na to, milí přátelé, prostě není příručka. Jediné co musíme, je zemřít.

A je docela super poslouchat svoji intuici. A pokud ji budete poslouchat opravdu pozorně, možná na té cestě taky zjistíte, že jste byli obdaření tou "závislostí" proto, že s ní mužete pomoci jiným. Protože když víte, že ta "závislost" tady je, tak není nic lepšího než ji obrátit proti sobě. A proti všem ostatním. Ukázat jim, že se s tím dá pracovat. Že i tu závislost můžete milovat. Že i z té závislosti se může stát dobrá věc. Protože na ni dokážete ukázat, umíte ji pojmenovat a víte, že tady prostě je. Někteří to neví,a stydí se. Stydí se za to, že nejsou natolik silní, aby si ji dokázali přiznat a třeba s ní pracovat. Bojovat proti stavu, ve kterém se necítí příjemně. A vy, vy jim s tím můžete pomoci. Pomoci už třeba jen tím, že těm druhým ukážete, že v tom nejsou sami.

A o tom to celý je.

Protože nikdo nechce být sám. I ti nejhlubší introverti si ve svých myslích produkují "někoho nebo něco" co jim pomáhá se srovnat s tím vším šílenstvím, ve kterém se ocitli. Nemusí to být nutně osoba, stačí imaginární přítel. Ale už tam někdo je. A opět, nejste v tom sami.

I já mám svoji berličku. Alkohol. Někdo mě za něj nenávidí, někdo mě odsuzuje. Whatever. Ten alkohol, ten mě zrovna dneska přiměl k tomu napsat tohle. Napsat věci, které se třeba lidi bojí říct. A které by možná rádi řekli. Nebo četli. Nebo slyšeli. Prostě jakákoliv možnost, která ti dá aspoň minimálně na chvíli pocit, že v tom nejsi sám. Prostě chlastáš, fetuješ, žereš, nebo moc řešíš politiku. A přijde ti to jako konec světa, jako neřešitelný problém. A pak si prostě uvědomíš, že se s tím svým způsobem pereme všichni.

A svět je pak tak trochu hezčí.

Autor: Lucia Rien | neděle 19.3.2017 14:41 | karma článku: 11.48 | přečteno: 277x

Další články blogera

Lucia Rien

Všichni žijeme ve snu

..a ne vždycky ten sen musí být noční můra. Někdy ten život může být přesně takový, jaký jsme si ho vysnili. Ale občas se prostě stává, že to, co bylo našim snem dříve, se stane realitou.A my už ten sen vlastně tak úplně nechceme.

29.9.2017 v 17:13 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 154 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 5.34 | Přečteno: 178 | Diskuse

Lucia Rien

Prokletí hvězdných dětí

Nevím kdo jsi, nevím, kudy vedou tvé kroky a nevím jak se vypořádáváš s běžností všedního dne. Jediné co vím, že tam někde jsi. Že v tom nejsem sama. Že to nejsem jen já, kdo čeká na zázrak. Nejspíš je to tak. Jsme děti hvězd.

17.9.2017 v 16:32 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 290 | Diskuse

Lucia Rien

Ve jménu lásky a dalších nesmyslů

Každým nádechem, každým pohybem, každým pocitem...celým svým bytím se snažím dostat kupředu. Někam kupředu. Paradoxní na tom je, že i když si myslím, že mířím kupředu, tak vlastně vůbec nevím kam mířím. A asi se to ani nedozvím.

29.8.2017 v 16:21 | Karma článku: 8.48 | Přečteno: 408 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Stehlíková

Chybíš mi

Milý internetový světe, všichni víme, jak všemocný jsi. Nikdy jsem se tě o nic neprosila. ale teď ano. Ztratila se nám kamarádka. Neviděl ji někdo prosím?

16.10.2017 v 23:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Anna Rathkopf

Co mě nakopává

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.

16.10.2017 v 17:51 | Karma článku: 10.85 | Přečteno: 210 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Úvaha těsně předvolební...

Neděle odpoledne. Někdo zvoní. Za dveřmi stojí dcera se zetěm... Minulý týden byli v Praze a přišli se podělit se svými čerstvými zážitky.

15.10.2017 v 19:50 | Karma článku: 10.41 | Přečteno: 528 | Diskuse

Jan Jílek

Nejsem rád za mudrce

Po dlouhém čase, jsem si nainstaloval Debian. Jednu z nejstarších linuxových distribucí. Můj kamarád Dalibor říká: „Nejlepší”, já si myslím,že: Nejlepší je Slackware! Což dá samozřejmě rozum.

15.10.2017 v 12:19 | Karma článku: 13.20 | Přečteno: 361 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Pracovat, když chci a hlavně dělat to, co mě baví

Kdo by si to nepřál? Jenže si to většinou nikdo nedopřeje. A pokud ano, jedná se o krátká období dovolené nebo „mladé penze“. Výjimkou jsou „volné nohy“, spokojené „osvč“ a ti, co se ve svém povolání skutečně našli.

14.10.2017 v 20:11 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 6.79 Průměrná čtenost 434
Jediná věc, která mě opravdu zajímá, je čas.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.