Bojím se sama sebe

Ne že tak trochu, že si nejsem jistá v tom, co dokážu. Průser právě spočívá v tom, že si dobře uvědomuji kdo jsem, co dokážu, a jaký je můj úděl na tomhle světě. A toho se právě bojím nejvíc. Bojím se, že bych měla něco změnit.

Když se zkusím tak trochu napojit do vašich hlav a domněnky nám lidem vlastní začnou fungovat na sto procent, tak je mi naprosto jasné, co si tak asi řeknete. "Co si ta koc doprdele o sobě vlastně myslí." Paradoxem zůstává, že vlastně nic. Není to něco, co vzešlo z mé hlavy. Je to něco, co vzešlo z pocitu, z chápání sama sebe, a z toho, že si neustále dokola říkám, jak je možné, že jsem za svých 27 let života ještě nebyla na předních stranách nějakého trapného bulváru. Ne proto, že bych se rozhodla využít "popularity" některé z celebrit, nebo že bych měla nemanželské dítě s někým, u koho by se to zrovna nečekalo. Spíš se divím, že jsem si ještě nedovolila tak trochu vyprovokovat myšlenky a mozky lidí, které zrovna nemají stejné chápání světa a života, jako mám já. 

A proto se ptám.. A ptám se sama sebe, PROČ? Kde se v nás všech bere ta neutuchající potřeba být lepší než doopravdy jsme ? Proč stále zkoušíme ukázat světu, že v našich životech se neobjevuje bolest, že jsme vlastně v pohodě s tím, co se kolem nás děje? A proč si nestojíme za svými názory? Protože nechceme vypadnout z toho prolhaného kolečka? 
 

Hele přátelé, už bylo enough. Neboli dost. Já na to už tak trochu seru. 

Abychom se tak trochu navzájem pochopili, tak bych se ráda představila. 

Jmenuji se Lucie.  A jsem Vegan. 

Ačkoliv vím, že už jen tohle slovo je vám tak trochu proti srsti. Protože jsem nesčíslelněkrát zažila momenty, kdy mi někdo vmetl do obličeje svůj pohled na můj styl života. A veganství, to vás prostě sere. 

Zamysleli jste se vlastně někdy PROČ vás to veganství tak straštně deptá? 

Možná proto, že jste vyrostli v něčem jiném. Možná jste vyrostli v komunistickém nedostatku. Zažili jste momenty, kdy mandarinky byly něco, co prostě doma bylo jen o Vánocích. Možná jste taky čistě a jednoduše zabředli ve své vlastní pohodlnosti. Máte dům. Máte byt. Máte králíky a třeba krávu. "Vlastníte" tyto bytosti a přijde vám jednoduše v pořádku že vám za vaši "péči" poskytnou svoje mléko, sýry, život. Berete to jako samozřejmost. A já vás chápu. Nejsem tady proto, abych vám řekla, že váš názor je špatný. Je prostě jen trochu jiný. 

Vyrostla jsem v rodině, která odjakživa chovala zvířata. Můj děda, mě každé jaro poslal se srpem na pole, abych nasekala "májíčky" (tak se u nás na Valašsku říká listům z pampelišek) abych nakrmila králíky. Nechal mě je celé jaro i léto krmit a na podzim za mnou přišel s tím, že každá správná Valašská žena musí umět zabít králíka. Bytosti, o které jsem se starala, viděla jak rostou, viděla jejich život, partnerské vztahy a lásku, které mezi sebou umí sdílet. 

Přesně v tu chvíli, jsem si uvědomila zbytečnost toho momentu. Proč ? Protože ačkoliv vím, že když tohle napíšu a vy to budete číst, tak vám v hlavě nastaně " Takhle je to v pořádku". My jsme jim něco dali(útulek a jídlo) a proto jsou nám oni(zvířata) vděční a musí nám to splatit. Je to přirozené. Takhle to je.

Ale, milí zlatí, ono to tak úplně není. Já vím, že si po přečtení tohoho budete myslet, že jsem prostě jen neuvědomělá kráva, která neví, jak svět funguje. Jak funguje potravní řetězec. Já vím jak funguje. Velmi dobře. Otázkou spíš zůstává, jestli to víte i vy ? 

Člověk, sám o sobě, není přirozenou součástí potravního řetězce. Ať už se na to tváříte, jak chcete, lidské ústrojí jako takové, není přizpůsobeno na konzumaci masa. Lev je. Lev ano. A proč to tak je ? Tak ještě jednou.

Protože lev JE masožravec. Člověk není. Byli jsme lovci a sběrači. To je pravda. Ale my už nežijeme v jeskyních. My nepotřebujeme přežít. Když chceme něco k jídlu, zajdeme si do supermarketu. Nepotřebujeme lovit. A ruku na srdce, kdo z vás si naposledy vlastnoručně - a tím myslím vlastníma rukama a zubama, ne zbraní nebo udicí něco ulovil v přírodě s  tím, že si prostě zpracoval celou tu bytost k vlastní potřebě? 

Nemyslím si že budu lhát když řeknu že nikdo. A ono to není jen o tom mase. Maso je naprosto minimální problém celého tohohle koloběhu. Stejně tak zamyšlení nad mlékárenským a vaječným systémem. Mléko je mnohem větší zlo než celé maso. Proč?

Zkuste se třeba jen podívat na tento dokument: https://www.youtube.com/watch?v=xT99P5OIV4E&ab_channel=FullyRawKristina, jen tak z nudy. Než zase zkouknete na Nově jak nejmenovaná teta z Horní dolní zapálila stodolu. 

Zkuste přemýšlet nad tím, že vlastně tím že jíte vajíčka, podporujete tohle : https://www.youtube.com/watch?v=Rt2X6My3tVU&ab_channel=TheVeganActivist.

Pokud jste tento článek dočetli až sem a stále vám přijde v pořádku to co děláte, tak jsem asi hodně špatný spisovatel. 

Já se s tím asi jakoby smířím. 

Ale otázkou spíš nastává, smíříte se i vy s tou pravdou, kterou jsem vám naservírovala? Smíříte se s tím, že vám(jste si)třeba celý život lhali? Já se s tím nesmířila. Malá rada - pokud se proto budete cítít špatně, tak se na to rovnou vykašlete, protože nikdy není pozdě. Nikdy není pozdě na to, změnit svůj pohled na svět. 

Já to beru, jsem pro vás ten debilní sluníčkář. Ale doprdele.Pojďme to zkusit jinak.