Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život je někdy tak trochu k-u-n-d-a. Vážně.

16. 02. 2017 14:50:37
Možná nepotřebuju urazit dvacet tisíc kilometrů abych našla sama sebe. Možná potřebuju urazit těch kilometrů mnohem víc proto, abych se mohla ztratit. A možná, ale to opravdu jen možná, se prostě potřebuju ztratit.

Stojím na hoře, která vlastně ani není hora. Hodím pěknou fotku na Instáč, a tím jsem splnila svůj sociální status. Yaaay!

Jsem dvacet tisíc kilometrů od místa, které bych mohla asi nazývat domovem. Sedím na balkoně v bytě, který je zdánlivě luxusní, ale vlastně neslibuje ani kvalitní spánek. Což je špatně, a tak trochu mě to sere. Protože co si budeme nalhávat, na Instagramu to všechno vypadá jako cool pohoda prostě. Tak jsem se dostala do Austrálie, jsem tady. A co dál ?

Věci se mění. Mění se každý den. I já se měním. Ale ne nějak moc. Vlastně skoro vůbec. Mé tělo se mění .Moje mysl se mění. Ale můj základ zůstává stejný. A pořád sním o těch věcech jako před pěti, deseti, dvaceti lety. Pořád mám ten stejný sen. Ten sen je realizovatelný. A já si tak pomalu stoupám nahoru po s schůdkách, které mě k němu dovedou.

Co si budeme nalhávat, jsou dny, kdy jsem sama proti sobě. Bydlím ve městě. Ty vole, jakoby proč? Nepatřím tu. Vlastně vůbec nevím, co tady dělám. Brodím se lidmi, brodím se tou energií tak těžce, jakobych vlastně vůbec nevěděla kudy moje kroky směřují. Skvělé na tom všem je to, že věřím vesmíru, že mě povede. Že mi dá ten směr, tu sílu. Že budu vědět. A věřit.

A pak jsou takové ty chvíle, které bych nazvala velmi jednoduše "mám v p..i." Je to tak, a nejinak. Myslím, že v tuhle chvíli mě pochopí všichni cestovatelé. Jsem v zemi, která slibuje mnohé. Možná tohle je ono. Možná teď konečně to bude fungovat. Ale co ? Štěstí? Láska? Peníze? Ty vole. Ne.

Říkám si, o čem tohle celý vlastně je. Poznala jsem miliardu lidí. Viděla jsem hromadu míst. Cítila jsem věci, co bych asi normálně necítila. Ale kdoví? Možná by to bylo jinak. Možná bych teď měla hromadu dětí, a viděla věci tak nějak přirozeně. A moje srdce je plné lásky, jako vždy.

Možná tohle bude trochu hlubší. Jednoho dne jsem potkala člověka, který mi nic nesliboval. Nic mi nikdy ani neslíbí, a stejně ho miluji. Stejně je pánem mého srdce. Proč? Protože vím, že je to stejně uplně jedno. Slib je železná košile. Vážně ? Kolik z vás dokáže rozehřát železo?

Já jo.

Autor: Lucia Rien | čtvrtek 16.2.2017 14:50 | karma článku: 11.07 | přečteno: 532x

Další články blogera

Lucia Rien

(Ne)moc přítomného okamžiku

Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.

11.11.2017 v 13:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 140 | Diskuse

Lucia Rien

Všichni žijeme ve snu

..a ne vždycky ten sen musí být noční můra. Někdy ten život může být přesně takový, jaký jsme si ho vysnili. Ale občas se prostě stává, že to, co bylo našim snem dříve, se stane realitou.A my už ten sen vlastně tak úplně nechceme.

29.9.2017 v 17:13 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 166 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 5.42 | Přečteno: 190 | Diskuse

Lucia Rien

Prokletí hvězdných dětí

Nevím kdo jsi, nevím, kudy vedou tvé kroky a nevím jak se vypořádáváš s běžností všedního dne. Jediné co vím, že tam někde jsi. Že v tom nejsem sama. Že to nejsem jen já, kdo čeká na zázrak. Nejspíš je to tak. Jsme děti hvězd.

17.9.2017 v 16:32 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 296 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Petr Havránek

Šumava, vrch Ostrý.

Při našich občasných toulkách Šumavou jsme doposud tak trochu přehlíželi Železnorudsko. Jeden z posledních slunečních víkendů nám dává šanci k nápravě a tak nabíráme směr Špičák.

20.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 11.87 | Přečteno: 185 | Diskuse

Martin Houška

Na hlavní silnici 1/15 z Liběšic na Litoměřice nepůjdou závory !

Dne 20.11. v 08:00 začíná přestavba vnitřní elektronické technologie na železničním přejezdu na hlavní silnici 1 / 15 ležícím mezi obcemi Horní Řepčice a Liběšice. Železniční provoz nebude přerušen.

19.11.2017 v 19:32 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 179 | Diskuse

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 315 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 13.69 | Přečteno: 251 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 195 | Diskuse
Počet článků 115 Celková karma 5.38 Průměrná čtenost 432
Jediná věc, která mě opravdu zajímá, je čas.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.