Tak pokud už píšeš tady blog, pak jsi v podstatě taková klubající se spisovatelka.

Mám pár knih za sebou a víš ty co? Prostě sedni a piš. Pokud si myslíš, že ještě nevíš co psát, pak stačí, když víš alespoň začátek. Až začneš psát, pak zjistíš, že při psaní ti najednou ten příběh v myšlenkách doslova vyrůstá a ty ani nebudeš stíhat psát. Zažil jsem to mnohokrát.

Piš tak, jak chceš ty psát a ne, jak si někdo myslí, že bys měla psát. Pozor na kritiky. Jsou sice dobré, ale nenech se svazovat, jinak strávíš mnoho času přepisováním a úpravami a nakonec tě to dílo ani těšit nebude. Svobodná vůle při psaní příběhu je důležitá, protože TY píšeš, ne kritici a věř mi, že ti toho fakt nakecají, aniž by někdy něco sami vytvořili.

Piš tehdy, pokud máš náladu na psaní. Pak napíšeš klidně knihu za týden. V opačném případě nenapíšeš ani odstavec. To víš, můzák je vrtošivý tvor a ne vždy sedne na spisovatelku každý den "o)

Piš tak, jak cítíš. Hodně spisovatelů si třeba hlídá, aby neulítli k vulgaritám, ale tím jen potlačují svoje vnitřní vyjádření. Každý jsme nějaký a máme svůj vývoj. Psaní je především autoterapie, takže pokud chceš napsat cokoliv a jakkoliv, piš bez zábran. Zatím píšeš, kniha ještě není vydaná.

Pokud po sobě přečteš, co jsi ten den napsala a máš z toho dobrý pocit, pak se to bude líbit i ostatním. To je takové pravidlo. Pokud ale máš pocit, že je to všechno blbost v tom příběhu, pak začni znovu, nebo jiný příběh, protože to ani druzí neocení. Když píšeš, dáváš dílu energii.

Víš, co je nejprotivnější na psaní? Ne psaní samotné, protože to jde rychle a báječně, ale ta závěrečná stylizace a úpravy textu. Knihu napíšeš i za týden, ale ladit ji budeš třeba klidně i měsíc.

Doporučuji knihu vydat malonákladem. Většina vydavatelů prahne po Jo Nesbo a začínající spisovatelé je moc nezajímají. Ovšem určitě je oslovuj. Je to jedna z možností, jak se prosadit.

Když zjistíš, že si tvou knihu stahují lidi načerno, už víš, že jsi v ČR úspěšná "o)

První věc, kterou si spisovatel musí osvojit, je v umění předvádět to, co cítí, na to, co chce, aby cítili druzí a ještě bych dodal, že spisovatelem se stane ten kdo píše a nikoliv ten, kdo mlčí...tak do toho

Podpořit tě můžu slovně, tedy říct, že to má smysl, když to tak cítíš. Všechno v životě má svůj smysl. Ale teď už musím do práce, která mě živí.

Shodou okolností je součástí té práce právě psaní, ač jsem po tom až tak netoužila. Někdy se to ale takhle v životě přihodí.

Též bych nejradši napsala nějaký důležitý román, stěžejní dílo, ale zatím na to nemám.