One day
Seděli jsme pod světlem lampiónů, a dávali si navzájem ochutnat té jedinečnosti, těch letokruhů, do kterých nás zformoval život. Věděli jsme už vlastně dopředu, jak skončí dnešní noc,tento večer. A oba jsme věděli, že i přes to vědomí to stojí za to.
Teplý letní večer jako vystřižený z obrazu od Muchy(nebo tedy Goetha, chceš-li), na Prahu padá soumrak a my sedíme v nejhipsterštějším podniku ever. Zase tady, zase na tom stejným místě. Jenom s jiným mužem a jiný je i tenhle pocit. A ano, připadám si zase jako Jodorowskeho můza.
Já jsem si tě vysnila, víš ? Přesně tebe jsem si přála. Jsi vtipný, krásný, inteligentní, umělec...miluješ dobré víno a zajímavé filmy. Čteš! Můžu s tebou mluvit o čemkoliv, bez zábran. A i ta moje francoužština je taková nějaká plynulejší.
Nevím, vlastně moc nevidím. Neplánuju. V hlavě mi protentokrát ani nezní svatební zvony. Ono to přijde, já vím že to přijde- ráno. Až budeš odcházet, hladit mě po vlasech a zbyde po tobě jenom ta vůně.
Ptáš se mě co mám ráda, co mě baví. Směješ se mým slovým a obdivuješ mé práci. Okolní svět? Není, neexistuje. Jsme my dva, tady a teď a nic kolem to nemůže překazit. A i to, co by tomuto momentu mohlo chybět, přichází hladce, bez říkání.
Kolem tečou litry červeného vína. Už se v něm skoro koupeme, pro vás ještě lahev?qui madame, a smějeme se jako blázni. Ani na tu toaletu se mi od tebe nechce odcházet pryč, ale přesto se zvedám.
A už slyším za zády kroky, zaskřípění víka klavíru. Nechci se ani otočit, protože se bojím, že tvoje dokonalost je jenom fata morgana. Jenom moje vlastní představa ideálního bytí. Tenhle můj malý, jen mžikem projevený strach je okamžitě zaplašen tóny, které ti utíkají zpod prstů a pronikají až tam, kam nepustím jen tak někoho. A hlavně, už tam velice dlouho nikdo nebyl.
Zdá se mi to neuvěřitelné. Ty zpíváš. Ano, opravdu tam přede mnou sedíš, hraješ a hrdla se ti dere pro mě v tuto chvíli fénixův pláč a já vím, že na světě v tuhle chvíli neexistuje nikdo jiný, komu by tento krásný, v růžové vatě zabalený obraz patřil. Čas se zdá nekonečný, vesmír se rozplynul. A rozplizl v našich hlavách zítřek, dnešek, příští století. Všechno je jedno.
Když hodiny na věži odbijí druhý den, měsíc obaluje Prahu třpytem vlastního pláště. Já jsem stříbrná, ty záříš a je to tak v pořádku. Tak to má být. K úplné dokonalosti chybí už jen jedno. A vím, že mi to každou chvíli dáš.
Naše cesta se stáčí neomylně k řece. Ach, kolikrát jsem o tomhle momentu snila ! Kolikrát jsem při ošoupávání podrážek barevné Náplavky viděla nás dva, spojené tělem, myslí, duší. Spojené tím, co spojuje lidi už od samého počátku. Tancem....
Vznášíme se v rytmu, který nepotřebuje hudbu. Tancujeme v žáru, od kterého nechytnou kajuty vraků, které dokreslují čarokrásnost momentu. Je tu vše co miluji - lodě, voda, hudba. A taky dva jednorožci. Dvě poloviny světů, které až dohromady dávají perfektní smysl.
Ach Pierre, má zhýralá francouzská lásko !
One day...
Lucia Rien
Kdo jsem já, a kdo jsi ty?
Řekněme, že dokážeme pochopit cokoliv. Dokážeme pochopit to, že nefungujeme v tom systému, ve kterém žijou všichni ostatní. A dokážeme sami sobě říct, že vlastně nechápeme o čem je život.
Lucia Rien
Vesmírné pravdy
Občas mě napadá, že bych asi měla něco předat mladším generacím, ačkoliv odmítám zakládat něco jako je TikTok. Budu tedy doufat, že pořád existují osoby, které umí číst. Co bych vzkázala svému dvacetiletému já?
Lucia Rien
Pravda je něco, co nechceš slyšet
Je poměrně jednoduché žít ve lži. Co si budem. Lež je krásná představa něčeho, co bychom si rádi dovolili. Lež je něco, co nám dovolí cítit věci, které bychom rádi zažívali. I když žijeme ve vězení.
Lucia Rien
Láska je velice krásné slovo
Život se mění a my s ním. Víte co je obrovský paradox? To, že lidi už dávno zapoměli na to, co je to láska.
Lucia Rien
Stoupá dým, a já stoupám s ním
Pamatuješ ten den, kdy bylo všechno jasné, jako průzračné ráno ? Pamatuješ ten pocit, kdy ti mořský vítr ošlehával tváře, a tobě patřil svět ?
Lucia Rien
Monology ze dna
Jaký by byl svět krásným místem, kdybych dokázala všechny své naučené teorie přivést do praxe. Kdyby čas přestal být směrodatným, kdyby neexistovala čísla na bankovních účtech a kdybych si mohla vybrat u narození kým chci být.
Lucia Rien
Nosnost křehké duše
Už mě dávno přesla představa o tom, že jsem něco víc. Že mojí existencí se změní svět. Že já budu ta, která bude jednoho hezkého dne na předních stránkách novin. Ne, nejsem Greta a nejspíš ani nikdy nebudu. Moje cíle jsou níž.
Lucia Rien
Roztáhni křídla a leť
Chci být. Někdy ani nemusím chtít úplně být tou vysněnou bytostí. Spisovatelkou. Umělkyní. Vílou. Ženou. Přítelkyní. Inspirací. Vůdcem. Někdy mi totiž stačí, jen kdybych mohla být.
Lucia Rien
Jakou sílu má psané slovo?
Nemám ponětí o tom, jakým směrem se ubírají vaše životy. Možná tak nějak nevíte kam se vrtnout stejně jakou já a možná taky přemýšlíte nad tím, zda ta vaše cesta náhodou není v umění. Ve psaní. V tom že máte světu co říct.
Lucia Rien
I cesta může být cíl
Teplý letní večer. Takový ten, na který se nezapomíná. Kdysi dávno by byl plný emocí a špatných rozhodnutí. Alkoholu. S vidinou rána, kdy se budu mlátit do hlavy, protože se vzbudím tam, kde nemám. Teď je ten večer jiný. Zvláštní.
Lucia Rien
Všichni jsme jedno
Být někým je nekonečná práce. Co to vlastně znamená být "někdo"? Je to ta verze Vás samotných, která touží po tom být vidět? Nebo je to prostě o tom "něco" dokázat? A co je to něco? Děti, kariéra, rodina? Nebo falešní followers?
Lucia Rien
Vesmíre, co mi to děláš ?
Tak zhruba před dvěma lety jsem seděla ve svém berlínském bytě, byla jsem zdeptaná jako debil, protože ten, kdo mi tehdá připadal jako střed mého světa o mě neměl zájem. Věci se mění. A svět taky. A my s ním.
Lucia Rien
Austrálie. Země zaslíbená. Nebo ne?
Mnozí z vás si možná pokládali otázku, jaké je to na druhé straně? U klokanů? Možná vás už nebaví systém naší republiky, a možná taky prostě chcete změnu. Možná jste prostě zvědaví. A možná by jste rádi slyšeli upřímnou zpověď..
Lucia Rien
(Ne)moc přítomného okamžiku
Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.
Lucia Rien
Všichni žijeme ve snu
..a ne vždycky ten sen musí být noční můra. Někdy ten život může být přesně takový, jaký jsme si ho vysnili. Ale občas se prostě stává, že to, co bylo našim snem dříve, se stane realitou.A my už ten sen vlastně tak úplně nechceme.
Lucia Rien
V zajetí
Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?
Lucia Rien
Prokletí hvězdných dětí
Nevím kdo jsi, nevím, kudy vedou tvé kroky a nevím jak se vypořádáváš s běžností všedního dne. Jediné co vím, že tam někde jsi. Že v tom nejsem sama. Že to nejsem jen já, kdo čeká na zázrak. Nejspíš je to tak. Jsme děti hvězd.
Lucia Rien
Ve jménu lásky a dalších nesmyslů
Každým nádechem, každým pohybem, každým pocitem...celým svým bytím se snažím dostat kupředu. Někam kupředu. Paradoxní na tom je, že i když si myslím, že mířím kupředu, tak vlastně vůbec nevím kam mířím. A asi se to ani nedozvím.
Lucia Rien
Svět se mění a my s ním
Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.
Lucia Rien
Sen
Vlastně všechno co mi zbylo je sen. Sen o dokonalosti momentu, kdy se opět shledáme. Žiju ve snu, probouzím se do reality, ze které unikám tím, co jiní považují za realitu. Světe, proč jsi to dopustil? Proč se z nás stalo stádo?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x