Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jsem hrozně daleko a ty jsi má jediná naděje.

14. 06. 2017 16:41:50
Vždycky se najde někdo z vás, který mě pošle do prdele. Pošle mě pryč, protože nebudu naplňovat to, co lze předpokládat v životě. Já se omlouvám. Za to, že můj život není průměrný.

Zase si zapaluju cigaretu. Ty vole, už jsem řekla milionkrát že to neudělám. Stejně jako jsem si už milionkrát dala poslední sklenici vína. Stejně jako jsem si slíbila, že už se s nikým nevyspím jen tak. Bez lásky. Bez emocí. Bez všech těch sraček, které si lidi rádi považují za důležité.

Sedím na terase svého domu v Austrálii. Kouřím levné cigarety a piju víno za pár dolarů. Tak trochu vzpomínám na tu fancy Lucii, která se proháněla po Švýcarsku na jachtě. Tohle všechno je krásný. tohle všechno bylo . Byla jsem už tak trochu všude. A vlastně nikde. Evropa, Asie, Indonesie, Austrálie, Nový Zéland, a takdále. Kdovíkdo z vás by za tohle dal nevímco. Víte co to dalo mě ?

Uvědomění že tohle všechno je vlastně jedno. Všechno tohle je naprostá parodie. Parodie na život. Je to pryč. Každý okamžik, který prožijeme, už tady vlastně není. Všichni se smějeme snům a něčemu co se vlastně nikdy nestalo. Ale co když to, o čem sníme, je to jediné co nám zbylo?

Co když všichni ostatní přatelé žijí v realitě ? V realitě jako takové? Oni pracují, budují rodiny, rodí děti, cestují, mají věci? Co když to, o co se snažíme my, je naprosto mimo tohle všechno? Co když si dovolíme žít ve snech a v přesdstavách a bude nám to stačit? Je to špatně, dobře anebo si máme rovnou hodit žiletkou?

Když přemýšlím nad svým životem zpátky, tak si říkám, kde jsou ty roky, kdy jsem doopravdy žila. Upřímně, tyhle roky se zdají být vzdálené jako svině. Všechno je jinak. Já už nejsem ta Lucie, které nerozumíš. Jsem bohyně. Jsem žena, která tě zničí, když ji to dovolíš. A zničí tě jen proto, že nejsi ten, který si zaslouží stát vedle mě. Je těžké popsat jak na tom jsme. Ale já vím, že ty to pochopíš.

Protože nemáš na vybranou.

Autor: Lucie Gavendová | středa 14.6.2017 16:41 | karma článku: 7.76 | přečteno: 421x

Další články blogera

Lucie Gavendová

Blíženci

Kde se vzala tu se vzala. Žena. Bytost. Stvoření, které se nedá popsat jinak, než čistá energie. Nemůžeš ji popsat, ani uchopit. Zotročit. Vlastnit. Protože je Blíženka.

22.6.2017 v 14:51 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 401 | Diskuse

Lucie Gavendová

On a Lucia

Život je plný nepředstavitelných věcí. Plný snů. Příběhů, který napsal sám. Chceme jim věřit a zároveň víme, že jsou věci mimo naše síly. Ale tento příběh, ten nás přežije všechny.

21.5.2017 v 16:57 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 313 | Diskuse

Lucie Gavendová

Samota je vlastně tak trochu širokej pojem

Lidé mluví o spoustě věcech. Jedna z věcí, o kterých se ve společnosti nějak moc nemluví, a přitom je nám všem docela dobře známá, je samota. Proč zrovna ona? Protože se s ní tak nějak potýkáme všichni. Bez rozdílu.

25.4.2017 v 13:28 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 458 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 293 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 174 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 197 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 106 Celková karma 7.28 Průměrná čtenost 446
Jediná věc, která mě opravdu zajímá, je čas.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.