Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluj mě, prosím

18. 03. 2017 15:07:48
Není to poprvé. Myslím, že za posledních pár let, jsem ti napsala víc dopisů, než si vůbec dokážeš představit. Ani jeden jsem nenapsala v jazyce, který nás spojuje. Proč? Jednoduše proto, že se bojím lásky, kterou ti dávám.

Tohle bude takové trochu memorandum. Nebo pokud se nepletu, bude to spíš zase takový výkřik do tmy. Proč? Protože já sama nechápu lásku, kterou k tobě chovám. Nevím, jak se to stalo. Nevím, kdy ses stal mým celým světem. Jediné co vím, je to, že si to ve své podstatě nezasloužíš. Respektive ano. Nebo..já vlastně nevím.

Jak to celé začalo? Blbou "one night stand" aplikací. Víš, tohle píšu proto, že jednoho hezkého dne tady nebudu. Moje schránka zmizí z tohoto prostoru rychleji než mýdlová bublina. Rychleji než akord tvé kytary. Jednoho hezkého dne možná ti budu chybět. A budeš na mě vzpomínat. Absolutně nebudeš vědět, co se děje. Ta holka, která tady byla vždy pro tebe, tu najednou nebude. Nebude tu proto, aby tě ukonejšila, když si budeš připadat špatně. Nebude tu proto, aby si s tebou dala pivo. Nebude tu, když budeš potřebovat svého parťáka. Možná ve tvém životě vlastně nehraju ani takovou roli. A možná ano. Kdoví?

Víš, pamatuji si to, jako by to bylo včera. Vstoupil jsi mi do života. Najednou jsi tam byl. A jsi vlastně tak trochu dokonalý. Věcí, které bych mohla vyčítat, jsou bezpředmětné. Sedíme proti sobě v Neustadtu a všechno je tak trochu dokonalý. Je léto. Praha. Česká republika. Co bychom si mohli přát víc? Snad možná to, abys mi rozuměl. Aby jsi chápal nuance mého jazyka. Aby jsi věděl, že když říkám "miluji tě" tak to tak je. Easy as fuck. Mým životem prošlo spoustu mužů. A vždycky jsem od nich něco očekávala. Od tebe nic. A tys mi vlastně všechno dal. Nevědomky.

Zmizels. Šel jsi si za svým. Jsi hudebník. Umělec. Já vím. Ve tvém životě jsou ženy. Inspirace. Ale já.. já se do tebe zamilovala. Bezhlavě. Protože no matter what..

Když jsme spolu poprvé přišli domů, odmítl jsi se se mnou spojit jinak než duší. Mě to položilo. Skolilo. Proč? Protože jsem v té chvíli nechápala, že láska neznamená sex.

Tak jsme se potkali podruhé. Přiletěls. Stojím na letišti ve svých puntíkatých šatech, a vlastně vůbec nechápu co tady dělám. Stojím, čekám na tebe. A ty mě neobejmeš. Protože tvoje pocity jsou jiné. A je tam jiná žena. Dokonalá. Jiná než já. Okej. Co mám dělat?

Vypadalo to jako neverending story. Ta nedávno skončila. Já teď sedím na zápraží tvého bytu. 20 tisíc kilometrů od mého domova. Jsem tu. S tebou. Vlastně ne s tebou, protože ty jsi v Americe. A já tak trochu nevím co mám dělat. A víš proč? Protože jsem si uvědomila že to není jen o tobě. Je to o nás. A já vím že mě taky miluješ. Jen tak trochu jinak. A vlastně to asi tak trochu stojí za to, být prostě součástí našich životů.

Jen tak trochu čekám, kdy si uvědomíš, že ta žena už je dávno tady.

Ta žena, která tě miluje ve všech situacích.

Ta, která tě podrží až budeš padat.

Ta, která tě nechá si jít za svými sny...

Autor: Lucie Gavendová | sobota 18.3.2017 15:07 | karma článku: 11.03 | přečteno: 331x

Další články blogera

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 255 | Diskuse

Lucie Gavendová

Sen

Vlastně všechno co mi zbylo je sen. Sen o dokonalosti momentu, kdy se opět shledáme. Žiju ve snu, probouzím se do reality, ze které unikám tím, co jiní považují za realitu. Světe, proč jsi to dopustil? Proč se z nás stalo stádo?

27.7.2017 v 16:45 | Karma článku: 6.91 | Přečteno: 129 | Diskuse

Lucie Gavendová

Všechno je jedno

Výkříkem do tmy se snažím probudit ve svých žilách alespoň trochu života. Trochu toho pocitu, který jsem zažívala, když jsem nechala věci jen tak volně plynout, a všechno bylo v pořádku. Byli jsme já a ty, a všechno bylo jedno.

18.7.2017 v 16:11 | Karma článku: 5.41 | Přečteno: 188 | Diskuse

Lucie Gavendová

Není už černá a bílá. Jen šedá.

. Už je to chvíle, kdy jsem byla přesvědčená o "pravdě" a realitě. Zrodilo se spoustu nových životů a spoustu toho zemřelo. Stejně, jako se ve mě probudila nekonečná láska. A bariéry slov a pocitů zmizely v zapomnění.

26.6.2017 v 15:31 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 200 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jiří Jiroudek

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, záštˇ...

Modlitba pro Martu je česká píseň z roku 1968, která se po vojenské okupaci 21. srpna, stala symbolem odporu českého národa proti vpádu vojsk komunist. paktu Varšavské smlouvy do komunistického(!) Československa.

23.8.2017 v 15:09 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 450 | Diskuse

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 615 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 278 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 1105 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 255 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 6.97 Průměrná čtenost 439
Jediná věc, která mě opravdu zajímá, je čas.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.