Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život je někdy tak trochu k-u-n-d-a. Vážně.

16. 02. 2017 14:50:37
Možná nepotřebuju urazit dvacet tisíc kilometrů abych našla sama sebe. Možná potřebuju urazit těch kilometrů mnohem víc proto, abych se mohla ztratit. A možná, ale to opravdu jen možná, se prostě potřebuju ztratit.

Stojím na hoře, která vlastně ani není hora. Hodím pěknou fotku na Instáč, a tím jsem splnila svůj sociální status. Yaaay!

Jsem dvacet tisíc kilometrů od místa, které bych mohla asi nazývat domovem. Sedím na balkoně v bytě, který je zdánlivě luxusní, ale vlastně neslibuje ani kvalitní spánek. Což je špatně, a tak trochu mě to sere. Protože co si budeme nalhávat, na Instagramu to všechno vypadá jako cool pohoda prostě. Tak jsem se dostala do Austrálie, jsem tady. A co dál ?

Věci se mění. Mění se každý den. I já se měním. Ale ne nějak moc. Vlastně skoro vůbec. Mé tělo se mění .Moje mysl se mění. Ale můj základ zůstává stejný. A pořád sním o těch věcech jako před pěti, deseti, dvaceti lety. Pořád mám ten stejný sen. Ten sen je realizovatelný. A já si tak pomalu stoupám nahoru po s schůdkách, které mě k němu dovedou.

Co si budeme nalhávat, jsou dny, kdy jsem sama proti sobě. Bydlím ve městě. Ty vole, jakoby proč? Nepatřím tu. Vlastně vůbec nevím, co tady dělám. Brodím se lidmi, brodím se tou energií tak těžce, jakobych vlastně vůbec nevěděla kudy moje kroky směřují. Skvělé na tom všem je to, že věřím vesmíru, že mě povede. Že mi dá ten směr, tu sílu. Že budu vědět. A věřit.

A pak jsou takové ty chvíle, které bych nazvala velmi jednoduše "mám v p..i." Je to tak, a nejinak. Myslím, že v tuhle chvíli mě pochopí všichni cestovatelé. Jsem v zemi, která slibuje mnohé. Možná tohle je ono. Možná teď konečně to bude fungovat. Ale co ? Štěstí? Láska? Peníze? Ty vole. Ne.

Říkám si, o čem tohle celý vlastně je. Poznala jsem miliardu lidí. Viděla jsem hromadu míst. Cítila jsem věci, co bych asi normálně necítila. Ale kdoví? Možná by to bylo jinak. Možná bych teď měla hromadu dětí, a viděla věci tak nějak přirozeně. A moje srdce je plné lásky, jako vždy.

Možná tohle bude trochu hlubší. Jednoho dne jsem potkala člověka, který mi nic nesliboval. Nic mi nikdy ani neslíbí, a stejně ho miluji. Stejně je pánem mého srdce. Proč? Protože vím, že je to stejně uplně jedno. Slib je železná košile. Vážně ? Kolik z vás dokáže rozehřát železo?

Já jo.

Autor: Lucie Gavendová | čtvrtek 16.2.2017 14:50 | karma článku: 6.75 | přečteno: 527x

Další články blogera

Lucie Gavendová

Blíženci

Kde se vzala tu se vzala. Žena. Bytost. Stvoření, které se nedá popsat jinak, než čistá energie. Nemůžeš ji popsat, ani uchopit. Zotročit. Vlastnit. Protože je Blíženka.

22.6.2017 v 14:51 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 401 | Diskuse

Lucie Gavendová

Jsem hrozně daleko a ty jsi má jediná naděje.

Vždycky se najde někdo z vás, který mě pošle do prdele. Pošle mě pryč, protože nebudu naplňovat to, co lze předpokládat v životě. Já se omlouvám. Za to, že můj život není průměrný.

14.6.2017 v 16:41 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 421 | Diskuse

Lucie Gavendová

On a Lucia

Život je plný nepředstavitelných věcí. Plný snů. Příběhů, který napsal sám. Chceme jim věřit a zároveň víme, že jsou věci mimo naše síly. Ale tento příběh, ten nás přežije všechny.

21.5.2017 v 16:57 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 313 | Diskuse

Lucie Gavendová

Samota je vlastně tak trochu širokej pojem

Lidé mluví o spoustě věcech. Jedna z věcí, o kterých se ve společnosti nějak moc nemluví, a přitom je nám všem docela dobře známá, je samota. Proč zrovna ona? Protože se s ní tak nějak potýkáme všichni. Bez rozdílu.

25.4.2017 v 13:28 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 220 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Tomáš Flaška

České dráhy - nekonečný zmar

Párkrát se svezete a obdivujete komfort. Průvodčí se velice vylepšili. Ochota, úsměvy. Ale pak zase jednou narazíte a zjistíte, že se toho zase až tak moc nezměnilo.

24.6.2017 v 11:38 | Karma článku: 21.63 | Přečteno: 458 | Diskuse

Libor Čermák

Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.

24.6.2017 v 4:57 | Karma článku: 13.56 | Přečteno: 293 |

Jan Tomášek

Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

23.6.2017 v 22:20 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 174 | Diskuse

Jan Tomášek

Brémy a Východní Frísko 1999

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko...

23.6.2017 v 17:28 | Karma článku: 8.12 | Přečteno: 197 | Diskuse

Lucie Plicová

Fagaraš, rumunské větrné hory

"Fagaraš, Větrné hory, na severu mlha, na jihu travnaté a skalnaté srázy, mezi nimi ostrá hranice... vlny, vichry a déšť na pustém, skalami vroubeném urlejském jezeru...Nekonečné dny pochodu nahoru a dolů."

23.6.2017 v 15:10 | Karma článku: 13.47 | Přečteno: 205 | Diskuse
Počet článků 106 Celková karma 7.28 Průměrná čtenost 446
Jediná věc, která mě opravdu zajímá, je čas.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.