Infinite love
Ať jsi, kdo jsi, tolik jsi toho probudil. Nejsi muž, nejsi žena. Jsi nic. Jsi to krásné, neznámé, něco čemu se milérada poddám. Jsi nic, zároveň všechno, a donedávna jsi bylo velmi plytké. Dnes cítím, že jsi součástí každého nádechu, každého pocitu. Všeho, co nazývám láskou.
Svůj svět si tvoříme sami. Tvoříme ho více směry. Buď s nevinností sobě samou, kterou vnímáme jako přirozenost, nebo také podle formiček, které pro nás zformovalo to něco, co je vlastně nic. Matoucí? Ano, já vím.
V životě každého z nás je forma čehosi, co nazýváme svým světem. Pro někoho je to práce, pro někoho láska nebo partner, pro další bytosti třeba jen pocit, který zažíváme, když jsme hluboko uvnitř sebe, kam nevidí ani kariéra, ani láska, ani smutek. Kam vidíme jen my sami.
Ztotožnil ses se svým já a připadá ti, že z něj není úniku. Vždyť ty přece nemáš nadání na jazyky. Vždyť ty přece nedokážeš mluvit se zvířaty. Cestování? Jen pro bohaté. Úspěch? Dřina. Peníze? Ne. Láska? Jen vyvoleným. Mě nemilovali, přece.
Svět je bublina. Někdy krásná, duhová. Někdy praskne tak rychle, stejně jako byla vytvořena. A tak rychle si vytváříme hranice, které tady nikdy nebyly, a vlastně ani být nemusí.
V celém nekonečnu času občas potkáme bytost, která má potřebu nám říkat kdo jsme a jaký bychom měli být. Je vlastně krásné se unést na představě, že bychom mohli být někým jiným. Ta snaha nám přinese poznání o tom, kdo doopravdy jsme. Respektive vlastně pohled na to, co do vesmíru vyzařujeme. A je pak jen nás samotných, zda v této iluzi přetrváme, nebo ji prostě opustíme. A budeme následovat to, co nás tvoří jedinečnými.
V mém pozadí stojí spousta takových bytostí. Jsou to muži, ženy, elfové, čarodějky. Jsou to beings, které zapoměly na to, že jediné na čem záleží, je radost. Radost z toho, že nemusíme být nikým, abychom byli někým.
Nedivím se mužům, kteří si mě nevyvolili za svoji životní partnerku. Nedivím se přátelům, kteří me opustili. Nedivím se lidem, kteří mě nechtějí ve svých životech. Nedivím se dalším bytostem, že se mi ještě neotevřely.
Divím se sama sobě, že jsem si dovolila mít tak dlouho zavřenou bránu tam, kam se vlastně všichni chceme dostat.
Divím se tomu, že to trvalo takovou dobu.
Když tancuji na pláži, vnímám vítr. Vnímám, že mlha je lepší než tma.
Žiju momentem a v jednu chvíli se ohlédnu dozadu.
Moje štěstí spočívá v momentech nepopsatelných.
Krásná žena kráčí po pódiu, nese v rukou láhev coca coly, a vlastně neví, co přináší všem přítomným. Je nádherná, zrzavá, ginger being.
Sedím na břehu jezera, nejsem přítomná. Necháváš mi papír a tužku. Opouštíš mě pro sebe samu. Víš co děláš, a já to v hloubi duše vím taky.
Sedím tam podruhé a cítím tu energii, která nás spojuje. No matter what. Miluji tě plně, bezhlavě a otevírám ti brány, které byly donedávna zavřeny.
Mámo, ty pláčeš? Plač. Poprvé od doby, kdy jsem opustila bezpečí uvnitř, cítím, že jsme jedno.
Tancujeme. Nádherné prostředí divadla, které vypráví svůj příběh mnohem déle, než jsou naše duše schopné připustit vlastní existenci.
Jsi ode mě daleko a přitom nejblíž co to jde. Jednou jsi mi řekl, že nevíš, čím by ses měl ode mě inspirovat.
Teď to víš.
Lucia Rien
Kdo jsem já, a kdo jsi ty?
Řekněme, že dokážeme pochopit cokoliv. Dokážeme pochopit to, že nefungujeme v tom systému, ve kterém žijou všichni ostatní. A dokážeme sami sobě říct, že vlastně nechápeme o čem je život.
Lucia Rien
Vesmírné pravdy
Občas mě napadá, že bych asi měla něco předat mladším generacím, ačkoliv odmítám zakládat něco jako je TikTok. Budu tedy doufat, že pořád existují osoby, které umí číst. Co bych vzkázala svému dvacetiletému já?
Lucia Rien
Pravda je něco, co nechceš slyšet
Je poměrně jednoduché žít ve lži. Co si budem. Lež je krásná představa něčeho, co bychom si rádi dovolili. Lež je něco, co nám dovolí cítit věci, které bychom rádi zažívali. I když žijeme ve vězení.
Lucia Rien
Láska je velice krásné slovo
Život se mění a my s ním. Víte co je obrovský paradox? To, že lidi už dávno zapoměli na to, co je to láska.
Lucia Rien
Stoupá dým, a já stoupám s ním
Pamatuješ ten den, kdy bylo všechno jasné, jako průzračné ráno ? Pamatuješ ten pocit, kdy ti mořský vítr ošlehával tváře, a tobě patřil svět ?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x