Můj čas..
Nevím, možná to znáte. Takové to - když ne teď tak kdy? Kdy jindy? Kdy bude ten nejlepší čas si jít za svými sny, dělat to, co vlastně doopravdy chcete, a fungovat jen podle principů přítomného okamžiku?
Ten čas, je právě teď.
Nejsem si úplně jistá, kde moje cestování začalo. Bylo to snad v mých deseti letech, kdy jsem bez souhlasu rodičů a s jistým zápalem sobě vlastním koupila první lístek na vlak a jela 200 km do malé vesničky u Brna za kamarádkou z letního tábora, u které jsem strávila víkend, který by vlastně nikdy nebyl zjištěn, kdybych nezapoměla v kalhotech lístek z vlaku. Nebo to bylo možná mojí první cestou na Kypr, kdy jsem ve svých 18ti letech odjela od mým okolím předpokládaného života, který zahrnoval manželství, děti a život na předměstí místa, které mi bylo roky a roky domovem? Nebo je to vlastně právě teď?
Sedím v prázdném pokoji v bytě, který mi více než rok evokoval domov, a říkám si, jak je všechno vlastně strašně relativní. Ještě před pár měsíci jsem měla pocit, že moje místo je tady, že chci rozvíjet veganský business, že vlastně žiju dle svého vlastního přesvědčení a všechno je v pořádku. No- leda hovno.
Za pár dní vyrazím směrem Deutschland, na ostrov Sylt, kde moje životní adventura - a jakoby pozor, je to opravdu adventura, poněvadž jsem všechny své "hmotné statky" odevzdala ve prospěch života jaký si přejí žít a není cesty zpátky - i když v mé osobní bibli, neboli v Travel bibli se říká něco jiného - neboli - vždycky se můžete vrátit(jakoby nemám, není kam). Balím si kufr, balím si batoh a vím, že za pár týdnů nebo měsíců z těchto dvou zavazadel zbyde jen jedno. A uvnitř sebe vím - ne přátelé, já se nevrátím. Půjdu prostě dál, za svým snem, který zahrnuje jediné - poznat život.
Je to tady, ve mě. A nemůžu s tím bojovat. Jsem cestovatelka, člověk, který chce vidět a zažít. Hele, jakoby sorry, chápu vaše sny o dětech a domečku se zahradou. Já ho možná někde hluboko v sobě taky mám. Ale teď je time, kdy se můj svět smrskne do onoho batohu. A vlastně se rozvine do něčeho mnohem, mnohem většího.
Vím, že přijdou časy, kdy budu kurevsky zoufalá. Budu sedět na místě, kde jsem nikdy nezabloudila ani ve svých nejšílenějších snech. Nebudu mít asi peníze, nebudu mít kde spát a možná ani co jíst. Ale tak nějak v sobě cítím, že je to v pořádku.
Mám sny. Moje sny zahrnují práci s Mobym, starání se o divoká zvířata v pralese v Peru, ochutnat místní přírodní drogy, tančit při světle ohně na pláži, zamilovat se do místního vesničana, přechod přes žhavé uhlíky, zažít si pocit nekonečna, zhulit se s neznámými lidmi, ochutnávat místní vína, tancovat na ulici na Kubě, psát u toho svoji knihu a cítit se nekonečná.
Vycházím vstříc svým snům a vy by jste taky měli.
Protože that's about, to make ourself infinite.
Lucia Rien
Kdo jsem já, a kdo jsi ty?
Řekněme, že dokážeme pochopit cokoliv. Dokážeme pochopit to, že nefungujeme v tom systému, ve kterém žijou všichni ostatní. A dokážeme sami sobě říct, že vlastně nechápeme o čem je život.
Lucia Rien
Vesmírné pravdy
Občas mě napadá, že bych asi měla něco předat mladším generacím, ačkoliv odmítám zakládat něco jako je TikTok. Budu tedy doufat, že pořád existují osoby, které umí číst. Co bych vzkázala svému dvacetiletému já?
Lucia Rien
Pravda je něco, co nechceš slyšet
Je poměrně jednoduché žít ve lži. Co si budem. Lež je krásná představa něčeho, co bychom si rádi dovolili. Lež je něco, co nám dovolí cítit věci, které bychom rádi zažívali. I když žijeme ve vězení.
Lucia Rien
Láska je velice krásné slovo
Život se mění a my s ním. Víte co je obrovský paradox? To, že lidi už dávno zapoměli na to, co je to láska.
Lucia Rien
Stoupá dým, a já stoupám s ním
Pamatuješ ten den, kdy bylo všechno jasné, jako průzračné ráno ? Pamatuješ ten pocit, kdy ti mořský vítr ošlehával tváře, a tobě patřil svět ?
Lucia Rien
Monology ze dna
Jaký by byl svět krásným místem, kdybych dokázala všechny své naučené teorie přivést do praxe. Kdyby čas přestal být směrodatným, kdyby neexistovala čísla na bankovních účtech a kdybych si mohla vybrat u narození kým chci být.
Lucia Rien
Nosnost křehké duše
Už mě dávno přesla představa o tom, že jsem něco víc. Že mojí existencí se změní svět. Že já budu ta, která bude jednoho hezkého dne na předních stránkách novin. Ne, nejsem Greta a nejspíš ani nikdy nebudu. Moje cíle jsou níž.
Lucia Rien
Roztáhni křídla a leť
Chci být. Někdy ani nemusím chtít úplně být tou vysněnou bytostí. Spisovatelkou. Umělkyní. Vílou. Ženou. Přítelkyní. Inspirací. Vůdcem. Někdy mi totiž stačí, jen kdybych mohla být.
Lucia Rien
Jakou sílu má psané slovo?
Nemám ponětí o tom, jakým směrem se ubírají vaše životy. Možná tak nějak nevíte kam se vrtnout stejně jakou já a možná taky přemýšlíte nad tím, zda ta vaše cesta náhodou není v umění. Ve psaní. V tom že máte světu co říct.
Lucia Rien
I cesta může být cíl
Teplý letní večer. Takový ten, na který se nezapomíná. Kdysi dávno by byl plný emocí a špatných rozhodnutí. Alkoholu. S vidinou rána, kdy se budu mlátit do hlavy, protože se vzbudím tam, kde nemám. Teď je ten večer jiný. Zvláštní.
Lucia Rien
Všichni jsme jedno
Být někým je nekonečná práce. Co to vlastně znamená být "někdo"? Je to ta verze Vás samotných, která touží po tom být vidět? Nebo je to prostě o tom "něco" dokázat? A co je to něco? Děti, kariéra, rodina? Nebo falešní followers?
Lucia Rien
Vesmíre, co mi to děláš ?
Tak zhruba před dvěma lety jsem seděla ve svém berlínském bytě, byla jsem zdeptaná jako debil, protože ten, kdo mi tehdá připadal jako střed mého světa o mě neměl zájem. Věci se mění. A svět taky. A my s ním.
Lucia Rien
Austrálie. Země zaslíbená. Nebo ne?
Mnozí z vás si možná pokládali otázku, jaké je to na druhé straně? U klokanů? Možná vás už nebaví systém naší republiky, a možná taky prostě chcete změnu. Možná jste prostě zvědaví. A možná by jste rádi slyšeli upřímnou zpověď..
Lucia Rien
(Ne)moc přítomného okamžiku
Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.
Lucia Rien
Všichni žijeme ve snu
..a ne vždycky ten sen musí být noční můra. Někdy ten život může být přesně takový, jaký jsme si ho vysnili. Ale občas se prostě stává, že to, co bylo našim snem dříve, se stane realitou.A my už ten sen vlastně tak úplně nechceme.
Lucia Rien
V zajetí
Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?
Lucia Rien
Prokletí hvězdných dětí
Nevím kdo jsi, nevím, kudy vedou tvé kroky a nevím jak se vypořádáváš s běžností všedního dne. Jediné co vím, že tam někde jsi. Že v tom nejsem sama. Že to nejsem jen já, kdo čeká na zázrak. Nejspíš je to tak. Jsme děti hvězd.
Lucia Rien
Ve jménu lásky a dalších nesmyslů
Každým nádechem, každým pohybem, každým pocitem...celým svým bytím se snažím dostat kupředu. Někam kupředu. Paradoxní na tom je, že i když si myslím, že mířím kupředu, tak vlastně vůbec nevím kam mířím. A asi se to ani nedozvím.
Lucia Rien
Svět se mění a my s ním
Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.
Lucia Rien
Sen
Vlastně všechno co mi zbylo je sen. Sen o dokonalosti momentu, kdy se opět shledáme. Žiju ve snu, probouzím se do reality, ze které unikám tím, co jiní považují za realitu. Světe, proč jsi to dopustil? Proč se z nás stalo stádo?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x